Kvalita a tvarování usní.
Přirozená jakost usní představuje souhrn vlastností, které vyplývají z celkového stavu usně.zjišťují se organoleptickými zkouškami, tj. zrakem a hmatem. Tvar a velikost usně závisí na druhu a velikosti zvířete, na správném postupu při stahování kůže a na správném provádění operací v koželužské výrobě.
Usně vyrobené z kůží zvířat stejného druhu se svými vlastnostmi od sebe liší. Jejich kvalita závisí na stáří zvířete, pohlaví, způsobu života, potravě aj. ani jednotlivá useň nemá stejnorodou strukturu a tloušťku a vykazuje v různých místech různé vlastnosti.
Odlišné vlastnosti usně jsou způsobeny rozdílnou hustotou spletí usňových vláken, tloušťkou jednotlivých míst a způsobem činění i další úpravy. Čím hustější je spleť usňových vláken, tím jadrnější a pevnější je useň. Nejhustější je useň kolem hřbetní části, směrem k hlavě a břišní části hustota vláken ubývá. Tloušťka usně je víceméně stejnoměrná ve hřbetní části, v hlavě jsou místa tlustší a tuhá, břišní část a nožiny jsou co do tloušťky značně nestejnoměrné a řídké, zejména ve slabinách. Nožiny, hlavně zadní, mají tuhá až tvrdá místa. Obza bývá křehká. Obecně se označuje různá hustota, pevnost a tloušťka usně pojmem jadrnost usně. Plošná velikost jednotlivých jakostních míst usně a jadrnost bývá různá. Z těchto hledisek lze usně rozdělit do dvou skupin:
a) Usně jadrné, plné – jsou tvořeny hustou spletí usňových vláken, tloušťka je v celé ploše rovnoměrná, takové usně bývají z mladých a dobře živených zvířat.
b) Usně prázdné, rozběhlé – mají řídkou spleť usňových vláken, jadrná část zaujímá malou plochu. Tyto usně bývají ze starých, nemocných a špatně živených zvířat. Příčinou může být i nevhodně zvolený postup v koželužně.
Usně se tvarují, tzn. rozřezávají na tyto základní tvary:
a) Celá useň – patří sem většina malých a středních usní, jako koziny, teletiny a hovězinky.
b) Půlka – usně dělené řezem na hřbetní ose – hlavně vrchové hověziny – dělené po vyčinění.
c) Štika – zahrnuje krupon a vazovou část usně po oddělení krajin, dělí se v holině. Patří sem usně z hovězin, jako mazané hověziny, huntingcalf aj.
d) Půlštika – část usně po oddělení krajiny z půlky usně, dělí se v holině. Řadí se sem usně z hovězin, jako mazané hověziny, huntingcalf aj.
e) Předek – zahrnuje přední část usně (zpravidla z koniny) oddělené od zadní části. Dělí se podél hřbetní osy (půlpředek), v surovině nebo v holině. Zadky a půlzadky se používají na výrobu sportovních předmětů.
f) Krupon – část usně po oddělení krajin a hlavy, zpravidla z hovězin a vepřovic. Useň se může dále dělit podél hřbetní osy (půlkrupon). Krupon je nejjaderněší a nejpevnější část usně. Spodkový krupon z hověziny má tloušťku 3 až 6 mm.
g) Kruponec – useň bez vazu, která se může dělit podél hřbetní osy (půlkruponec). Tímto způsobem se dělí vyšší hmotnostní druhy hovězin, např. hovězinový box.
h) Bok –zahrnuje krajinu usně, z níž rozdělením na přední a zadní část vznikne půlkrajina, dělí se tak hověziny pro stélkové a technické usně.
i) Vaz– přední část usně, dělí se tak hověziny pro stélkové a technické usně. Rozřezáním podél hřbetní osy vzniká půlvaz.
Hlavy – patří sem líčka, která se oddělují u hovězin a teletin – tyto části se téměř nezpracovávají
zpracoval(a): PhDr.Helena Adamcová