Přeměna kůže na useň.
Činící látky jsou sloučeniny, které mají schopnost vázat se na funkční skupiny kolagenu, umožňují zesíťování kolagenu a poskytují useň požadovaných fyzikálně mechanických, technických a užitkových vlastností.
Činící látky tvoří 2 základní skupiny:
Anorganické sloučeniny:
a) koordinační sloučeniny chromu, hliníku (síran draselno-hlinitý nebo síran hlinitý a chlorid sodný se používá při obyčejném jirchářském postupu), zirkonu, železa, titanu, platiny, stříbra, zlata, vizmutu, rtuti, zinku, barya a olova,
b) iso- a heteropolykyseliny fosforu, křemíku, wolframu, molybdenu a vanadu.
Organické sloučeniny:
a) rostlinné třísloviny,
b) syntany,
c) chinony,
d) ligninsulfokyseliny,
e) aldehydy,
f) tuky,
g) sulfochloridy
h) monomery, oligomery a polymery.
Hlavním účelem činění je přeměna kůže na useň. Holině přeměněné působením činících látek na technicky použitelný produkt se říká useň. Chemická definice usně je obtížná. Proces přeměny kůže na useň posuzujeme podle účinnosti změn, které nastaly při působení činících prostředků na kolagen kůže. Jde hlavně o tyto změny:
a) zvýšení odolnosti kůže proti působení mikroorganismů,
b) zvýšení odolnosti proti chemickým hydrolytickým činidlům,
c) zvýšení odolnosti proti působení tepla,
d) zvýšení hydrotermální stálosti,
e) dosažení lepších mechanických vlastností po usušení (měkkosti, ohebnosti, pevnosti).
Při přeměně holiny na useň je žádoucí, aby se činící látka rovnoměrně uložila v celém objemu usně. Proces přeměny kůže na useň probíhá v důsledku vzájemných reakcí mezi kolagenem a činícími látkami.
zpracoval(a): PhDr.Helena Adamcová