Chemické a mechanické zpracování kůží.

Koželužská výroba je proces s charakterem chemických a mechanických operací, které u surové kůže vyvolávají řadu přeměn, jejichž výsledkem je získání usně, materiálu s novými požadovanými vlastnostmi.. Používané postupy závisejí na druhu surové kůže a na účelu, pro který se vyrábějí. Ve fázi přípravy k činění se uplatňuje sled technologických operací, kterými se získává tzv. holina, tj. surová kůže zbavená epidermálních vrstev a srsti.

Námok.
Kůže se dodávají do koželužny v částečně odvodněném stavu, nebo i zcela suché. Musí být nejdříve rozmáčeny, aby se staly ohebné a aby jimi mohly lépe prostupovat chemické látky v dalších operacích. Kůže se rozmáčejí ponořením do vody buď v klidu, nebo se proces urychluje mechanickým pohybem v sudech. Voda může obsahovat smáčedla nebo jiné látky podporující rozmáčení, tzv. přiostřovadla. Námok má také za úlohu odstranit z kůže konzervovadla a povrchové nečistoty. Vyprání soli a rehydratace kůže vede k rychlému růstu bakterií.

Pro solené hověziny je střední poločas rozmáčení za pohybu v sudu asi 1,5 hodin, z praktického hlediska se vyhovujícího rozmáčení dosáhne za 2 až 6 hodin pohybu asi ve 200% kapaliny při 20°C.

Loužení.
Rozmáčená a připravená kůže se vystavuje procesu loužení, jehož účelem je narušit spojení srsti a dalších keratinových bílkovin se škárou, aby se mohly snadno mechanicky odstranit. Loužení má však další úlohu, a to modifikovat kolagenovou strukturu tak, aby byla volnější, a tím přístupnější chemikáliím. Tento účinek, tzv. otevření struktury, má významnou úlohu v činících procesech. U některých loužicích procesů dochází k chemické modifikaci kolagenových bílkovin, která může mít význam pro reaktivitu kůže při činění.

Epidermální vrstva kůže a srsti se uvolňuje většinou štěpením disulfidických příčných vazeb keratinu. Takto působí všechny odchlupující chemikálie s vyjímkou enzymatických prostředků, které katalyzují štěpení peptidických vazeb.
Existují tyto druhy odchlupování – sulfidové, thiolové, alkalické, siřičitanové, odchlupování aminy, borohydridem sodným, oxidační loužení, enzymatické odchlupování. Účelem loužení není jen rozrušení hmoty chlupů a epidermální vrsty, ale také určitá modifikace hlavní fibrilární bílkoviny škáry, kolagenového vaziva. Tato modifikace je důležitá pro usnadnění technologických operací při činění a předúpravě a také ovlivňuje vlastnosti hotové usně.
Kromě odchlupovacího účinku , modifikace kolagenu a otevření kožní struktury působí loužení ještě na další složky, jako jsou globulární bílkoviny, tuky apod. V alkalickém prostředí se tyto součásti částečně rozpouštějí, tím se hlavní bílkoviny kůže zbavují doprovodných látek a zvyšuje se jejich čistota.
Loužení hovězin. Při loužení hovězin se uplatňují obvykle dva druhy loužících metod. První se označuje jako metoda se zachováním srsti, druhá jako metoda se spálením srsti, nebo také tzv. rychloloužení.
Postupy vedoucí k loužení se zachováním srsti probíhají převážně v jámách, nejčastěji se aplikuje u hovězin těžších hmotnostních tříd určených na výrobu spodkových nebo technických usní. Postupy loužení hovězin, které vedou k rozpouštění neboli spálení chlupů, jsou nejrozšířenější.. Používá se při nich takové množství sulfidu sodného, aby se rozrušila celá hmota srsti a odstranila se z kůže během loužení. Loužení probíhá v sudech klasické konstrukce nebo v míchačkových typech. Obvykla se používá 200% vody na rozmáčenou hmotnost, 2 až 3% pevného sulfidu sodného, který se přidá bez rozpouštění, a 2až 5% hydrátu vápenatého. Kůže se nechají v pohybu asi 4 hodiny, pak se sud přes noc zastaví a ráno se opět 1 až 2 hodiny točí. Pak se kůže perou v tekoucí vodě, potom se vyhazují a mechanicky opracují. Po tomto postupu mají holiny čistý líc a dobrou pevnost.
Odvápňování holiny. Vyloužená kůže má alkalickou reakci. Kolagenová vlákna jsou zbobtnalá a smrštěná v délce a v kožní hmotě jsou obsaženy rozkladné produkty keratinu a alkálie, které jsou nežádoucí při činění. Odvápňování má upravit pH hodnotu v kůži tak, aby byla vhodná pro moření a pro další procesy připravující holinu k činění. Odvápňování je proces chemického působení na holinu, jehož úkolem je neutralizovat silné zásady. Tím se sníží bobtnání, kolagenová vlákna se uvolňují a struktura se stává měkká, propustná pro kapaliny a vzduch.
Při odvápňování se odstraňují praním vodou volné alkálie. Neutralizačními prostředky se odstraňují alkálie vázané za použití kyselin nebo kyselých solí (amonné soli silných kyselin, síran nebo chlorid). Při odvápňování má důležitou úlohu množství vody a její teplota.

Moření holiny.
Při moření účinek proteolytických enzymů umožňuje rozpouštění degradačních produktů bílkovin, ať už kolagenu nebo zbytků pokožky, chlupů a nečistot na povrchu kůže, v chlupových kanálcích nebo přímo v mezivláknitých prostorách kůže. Dále se při moření rozpouští nebo rozrušuje elastinové vazivo, které nedovoluje uvolnění holiny do plochy a také spojuje hladké svalstvo erector pilli s papilární vrstvou kůže. Tyto svalové svazečky podléhají určitému smrštění při činění nebo jiných účincích a způsobují hrubší strukturu lícové vrstvy.

Mořidla jsou enzymatické prostředky, jejich působením se nežádoucí bílkoviny kůže mění na rozpustné peptidy. Do konce 19. století se moření provádělo bakteriálním systémem, produkujícím enzymy (psím nebo drůbežím trusem). V roce 1899 prokázal Wood enzymatickou povahu účinné složky mořidel a na základě tohoto zjištění Röhm navrhl použití extraktů rozemleté žlázy slinivky břišní a zavedl průmyslovou výrobu pankreatických mořidel – toto umožnilo jednoduchou a spolehlivou metodu moření a zlepšily se hygienické podmínky v dílnách.
Enzymatické prostředky používané v koželužství jsou převážně proteasy. Aktivita enzymů značně závisí na teplotě. Mořící přípravky obsahují nejčastěji proteasy získané za slinivky břišní (pankreasu) a příměs síranu amonného, který umožňuje odvápňování, reguluje pH hodnotu mořící lázně a slouží také k nastavení stálé hodnoty aktivity ve výrobním závodě.
Moření bývá zařazeno ihned za odvápňování, často se s ním spojuje v jednom procesu. Doba moření a množství mořidla jsou odlišné pro různé typy usní. Zpravidla je množství enzymů a doba moření nejmenší u těžkých třísločiněných usní (spodkových nebo technických hovězin). Naproti tomu vrchové usně již vyžadují dobrý mořící účinek a zvlášť intenzivní moření se provádí u usní oděvních a rukavičkářských, zejména u kozin.
Stejně jako odvápňování se i moření uskutečňuje v technologických nádobách, v nichž se pak provádí i činění. Minimální doba moření je asi 15 minut. Zkušení koželuhové odhadují mořící účinek podle měkkosti holiny. Pozorují rychlost, jakou mizí otisk palce vtlačeného do lícové vrstvy. Když otisk nemizí, ale zůstává dlouhou dobu, je zřejmé, že holina ztratila pružnost v důsledku odbobtnání a rozrušení elastinového vaziva. Moření se obvykle ukončí praním holiny tekoucí vodou, nejčastěji chladnou 20°C, aby se rychleji zastavil enzymatický účinek.

Mechanické operace v mokré dílně – odchlupování, mízdření, omykání, štípání a ořezávání.
U některých postupů se neprovádějí všechny operace, např. holiny získané loužením se spálením srsti se nemusí mechanicky odchlupovat, tenké kůže se neštípou atd.

V průmyslové koželužské výrobě se k odchlupování používají stroje dvou konstrukčních typů – válcové a stolové. Válcové stroje se vyrábějí v různém provedení a pracovních šířkách pro lehké i těžké kůže. Kůže se při odchlupování přitlačují válcem s pryžovým povrchem k nožovému válci, který se pohybuje proti směru postupu kůže a shrnuje chlupy z lícové strany. Ve válcových strojích se odchlupuje polovina kůže, takže celé odchlupení probíhá nadvakrát.
Stolové odchlupovací stroje mají ploché desky zavěšené na řetězovém dopravníku, na které se pokládají kůže. Desky procházejí horizontálné mezi dvojicí rotujících nožových válců, které stírají srst současně z obou polovin kůže. V místě, kde je kůže na desce přeložena, zůstane neodchlupený proužek, který se musí stírat obyčejně ručně. Stolové stroje mají vyšší výkon, pro těžší kůže se však nepoužívají.
Mízdření je odstraňování podkožního vaziva, tzv. mázdry, z rubové části kůže. Mízdří se na mízdřicích strojích. Základní částí těchto strojů je ostrý rotující nožový válec, k němuž se přitlačuje rub kůže podložným válcem potaženým pryží. Podložný válec je uložen výkyvně, při vkládání kůže se vysunuje dopředu a otevře pracovní prostor. Otevírání se ovládá nožní šlapkou. Kůže je ze stroje vytahována podložným a vytahovacím válcem. Mízdří se vždy polovina kůže, pak se otočí a mízdří se druhá polovina. Konstrukce mízdřicích strojů a pracovní šířky se liší podle druhu zpracovávaných kůží.
Omykání holiny je mechanické čištění líce holiny od zbytků chlupových kořínků, pokožky, pigmentů a jiných polorozpustných nečistot uvolněných loužením.Omykací stroje jsou stejné konstrukce jako stroje odchlupovací. Tlakem nožového válce se zbytky vytírají z líce.
Štípání holiny se provádí u tlustších kůží. Jejím účelem je snížit a vyrovnat tloušťku kůže. Štípáním se kůže rozřezává na egalizovanou lícovou štípenku a nerovnou rubovou štípenku. Uskutečňuje se na štípacích strojích, které jsou buď pásové s nekonečným pohyblivým nožem, nebo stacionární s nepohyblivým nožem. Stacionární nožové uspořádání se používá tam, kde se štípají pouze části kůže, např. hlavičky u teletin. Většinou se štípají holiny na strojích s pohyblivým pásovým nožem umístěným horizontálně. U štípání hovězin pracují obyčejně 4 pracovníci – je to velmi kvalifikovaná práce, která vyžaduje pozornost a zkušenosti. Holina se do stroje vkládá obzovou částí lícem nahoru a musí být dobře rozprostřena. Průchodu napomáhají pracovníci tahem do stran.
Štípaní se může provádět v holině i ve vyčiněném stavu. Tím se dosáhne snížení nákladů na činění štípenek a získá se stejnoměrnější lícová vrstva, která se někdy nemusí postruhovat.
Ořezávání neboli orážení holiny se zařazuje až po mízdření, u rubové štípenky po štípání. Účelem je kůži dát správný tvar, zbavit ji koželužsky nevyužitelných částí okrajových defektů, nebo v případě rubové štípenky příliš ztenčených částí.
K ořezávání stačí obyčejný ostrý nůž. Ořezané kůže se pak obyčejně označují číslem výrobního plánu. Pokud se hověziny v další výrobě rozdělují na poloviny, označují se obě části, značka se razí kladívkem s výměnnými raznicemi do okrajové části obzy.

zpracoval(a): PhDr.Helena Adamcová