Soubor speciálních operací k úpravě usní.
Vyčiněné usně nelze ještě sušit ani povrchově upravovat apreturami, neboť nemají dostatečnou měkkost ani stejnoměrné vlastnosti lícové vrstvy po celé ploše. Tyto nedostatky se částečně odstraňují v procesech předúpravy., v nichž se na vlhkou useň působí roztoky pomocných koželužských přípravků.
Typický soubor procesů předúpravy tvoří praní, neutralizace, barvení, mazání, plnění a dočiňování. Někdy jsou zařazeny i další speciální operace, např. impregnace, hydrofobizace, kationizace.Vzájemné pořadí jednotlivých procesů se může měnit, některé procesy probíhají společně. V předúpravě se usně vyrovnávají v tloušťce mechanickými operacemi postruhováním a štípáním, pokud se takto již nestalo po loužení. Aby se mohly usně postruhovat, musí se nejdříve mechanicky odvodnit. K odvodnění slouží rotační ždímací stroje nebo deskové etážové lisy. Lehké kožky se odstřeďují.
Postruhování. Po ukončení činěn a zaležení obsahují usně kolem 40% vlhkosti. Ždímáním je nutno vlhkost snížit na 35 až 45%, jinak by postruhování neprobíhalo stejnoměrně. Postruhuje se od rubové strany na válcových strojích s rotujícím nožovým válcem, který má různou pracovní šířku. Nejvýkonnější postruhují celou šířku poloviny hovězin.. postruhováním vznikají tzv. postružiny, tj. seřezané tenké proužky usní. Postruhované usně se váží a zjištěná postruhovaná hmotnost je základním údajem pro výpočet navážky chemikálií v procesech předúpravy.
Neutralizace. Po činění (s výjimkou některých aldehydických postupů) jsou usně kyselé. Nejdříve se praním vodou vyplaví z usní soli a část volných kyselých složek. Praní před neutralizací může být provedeno v sudu s děrovaným víkem tzv. průtočným způsobem, nebo v uzavřeném sudu ( s 250 až 350% vody o teplotě 35 až 40°C – za 10 až 15 minut se dosáhne dostačujícího vyprání soli a předehřátí usní na teplotu vhodnou pro operaci barvení a mazání).
K vlastní neutralizaci slouží zásadité prostředky. Průběh předúpravy má velký vliv na vlastnosti hotových usní. Nedostatečná neutralizace může způsobit tuhost a lámavost líce usní, jež se již nedají opravit. Stejná nevratná závada a navíc volnost líce vznikají i následkem přeneutralizování. Neutralizační prostředky, např. uhličitan sodný, hydrogenuhličitan sodný apod., postupují řezem pomalu. Snáze se přeneutralizuje lícová vrstva, zatímco vnitřek je stále nedostatečně odkyselený. Mírnější neutralizační prostředky postupují řezem rychleji – riziko přeneutralizace je menší (amoniak, tetraboritan disodný, hydrgensiřičitan sodný a řada dalších, často sodných solí organických kyselin, dodávaných pod obchodními názvy).
Neutralizace by měla být stejnoměrná v celé tloušťce, neboť umožní difúzi mazacích prostředků do vnitřních částí (hlavě u měkkých typů usní).
Barvení v předúpravě závisí na druhu vyráběných usní. Usně vykryté povrchovou nátěrovou vrstvou se nemusí vůbec barvit, nebo stačí jen tzv. podbarvení, aby při opotřebení usní zůstal povrch líce zbarven i po odření vrchní krycí vrstvy. Naproti tomu usně, které mají do velké míry zachován přírodní charakter lícové vrstvy, tzv. usně s anilinovou a semianilinovou úpravou, a dále usně vlasové, velury a nubuky, získávají největší díl svého barevného estetického vzhledu v předúpravě.
Vyrábí se řada typů barviv. Malý význam mají rostlinná barviva, z nichž se dnes ve větší míře uplatňuje jen haematoxylin, získávaný z kampeškového dřeva. Je to oxidační barvivo, které se užívá ve formě kovových komplexů. Dává fialové zbarvení s hlinitými solemi, modré s měďnatými solemi a černé s železitými nebo chromitými solemi. Do této skupiny lze zařadit třísloviny, jimiž se také podbarvují usně, a to na světle hnědý, tříselný odstín.
Největší význam mají anilinová barviva. Tímto názvem se označují všechna uměle připravená barviva, většinou aromatické sloučeniny. Rozdělují se do několika tříd podle různých hledisek, např. na:
a) kyselá barviva
b) přímá
c) bazická
d) mořidlová
e) disperzní
f) reaktivní.
Bez ohledu na třídu se struktura barviva vyznačuje 3 typickými skupinami. Skupina chromogenní udílí barvivu jeho barevnost. Druhou skupinou je auxochrom – upravuje barevný odstín. Třetí skupinou je chromofor. Zprostředkuje vazbu barviva na substrát.
Na základě chemické konstituce se barviva rozdělují do skupin podobajících se chemickou stavbou molekuly. Obvykle se užívá dělení na azobarviva, arylmethanová, chinoniminová, sirná, polymethinová, azomethinová, indigoidní, hydroxyketonová, aminoantrachinonová, polycyklická a ftalokyaninová barviva.
Mazání usní patří mezi nejdůležitější operace při výrobě obuvnických, oděvnických a jiných měkkých typů usní.hlavním úkolem je získání měkkého charakteru, zvýšení tažnosti usní a zlepšení pevnosti v ohybu. Těchto vlastností se dociluje vpravením tukovitých nebo jiných látek změkčujících kožní hmotu a snižujících povrchové tření vláken ve struktuře. V některých případech získávají usně mazáním také vodovzdornost.
Mazací látky se do usní vpravují několika způsoby. U spodkových usní se většinou aplikují ručním natíráním nebo kartáčovými natíracími stroji. Řemenové a sedlářské usně se ponořují na několik minut do roztavených tuků – tzv. napalování. U silně mazaných usní, např. waterproofu, mazané hověziny apod., se napalování provádí v sudech vytápěných horkým vzduchem. V nynější době se usně mažou nejčastěji emulzemi tuků nebo olejů ve vodě. Tomuto způsobu, u měkkých usní téměř výlučně používanému, se říká likrování.
Koželužské mazací prostředky se dělí na aniontické, kationtické, neionogenní a surové tuky nebo oleje. Mazací prostředky se mají dobře vyjímat z likrovací lázně, protože jsou to drahé materiály. Dále je nutné, aby mazání nastalo nejen na povrchu, ale i ve vnitřních vrstvách usní, jinak by byly tuhé.Usně střední měkkosti (hovězinový box, obuvnické vrchové usně) se likrují 5 až 7% mazadel. Usně velmi měkké (oděvnické, některé obuvnické a vodovzdorné) se likrují 7 až 20% mazadel.
Zvyšování měkkosti usní nárůstem obsahu mazadel je doprovázeno zvětšováním volnosti lícové vrstvy a poklesem pevnosti. Tažnost usní se pak zvyšuje.
Dočiňování, přečiňování a plnění jsou důležité operace předúpravy, jimiž se vyrovnává plnost lícové vrstvy v celé ploše usní a upravují vlastnosti tzv. omaku, což je soubor estetických pocitů při ohmatání kůže rukou, jehož se nedosáhne jen samotným chromočiněním. Při dočiňování je možno zlepšit nevyhovující plnost a lom líce. K přečiňování se používají minerální materiály nebo přírodní třísloviny a syntany. Dočiňování je možno považovat za jednu z metod plnění usní. Plnost líce zlepšují kromě látek s činícími schopnostmi další prostředky, které vyplňují prostory mezi vlákny v povrchové vrstvě.
Minerální přečiňování se používá u velurových a nubukových usní. Zlepšuje vlastnosti omaku a zvyšuje plnost slabin. Nejcennější vlastností je odolnost k sežehlování líce, nebo k slepování vlasu u velurů. Korigovaný box u hovězin vyžaduje dobrou plnost a hlavně brusivost líce – dosahuje se přečiněním a plněním pomocí tříslovin. U přečiněných usní se již nepožaduje dobrá brusivost líce, ale spíše plnost řídkých míst i líce a jemný lom.
Sušení usní ovlivňuje kvalitu hotových výrobků, není jen pouhým odstraněním vlhkosti. Vlivem sušení probíhá fixace a chemické reakce mezi materiály v mezivláknitých prostorech a vlákny kůže.
Nejstarším způsobem sušení je volné sušení na vzduchu. Při napínání na rámy se usně suší jen z jedné strany. Variantou je napínání na děrované rámy pomocí speciálních sponek. Usně se napínají za vlhka na plotny, které jsou umístěny v sušící skříni s nuceným pohybem vzduchu a ohřevem.
Rozšířený je způsob sušení v nalepeném stavu v tunelových sušárnách. Usně se nalepují lícovou stranou speciálním lepidlem na velké skleněné, plastikové nebo kovové plotny. Sušení probíhá z jedné strany – tímto způsobem se suší hlavně korigované usně. Používají se lepidla na bázi škrobu a karboxymethylcelulosy.
Další metodou je vakuové sušení na kovových deskách – v tomto případě odpadá používání lepidel.
Po sušení mají usně nízký obsah vlhkosti – i pod 10%. Vlhčení probíhá zakládáním do vlhkých pilin (z měkkého dřeva – vlhkost kolem 40%) na hromady. Usně se nechají v pilinách nejméně 8 hodin, nejlépe však 12 až 36 hodin. Delší dobou by mohlo nastat nebezpečí růstu plísní. Jiný způsob je krátkodobé ponoření usní do vlažné vody a jejich zaležení na hromadách přikrytých fólií po dobu asi 12 hodin. V nynější době bylo vyvinuto několik strojů k vlhčení. Usně se postřikují vodou nebo kartáčovým válcem na běžícím pásu. Pak následuje vyrovnání vlhkosti zaležením nebo pomocí vytápěných pásů. Jiný způsob je kondicionování. Při tomto postupu se využívá vzduchu o 100%ní relativní vlhkosti v klimatizačních komorách.

zpracoval(a): PhDr.Helena Adamcová